ZÁHADA VZDUCHOVÉ KAPSY

 Stěhování vyvýšeného záhonu dnes proběhlo v krocích takto:

1. Vybrání veškeré zeminy ze záhonu v místě A a její přemístění na plachtu k místu B.

2. Rozebrání záhonového bednění v místě A a jeho přesun do místa B.

3. Opětovné sestavení a naplnění bednění záhonu v místě B substrátem z plachty poblíž místa B.

4. Na plachtě žádná zemina nezůstala, je tedy zdánlivě hotovo.

A zde je záhada:

Záhon není plný.

Té hlíny je o něco míň než ráno.

Kam, sakra, zmizela?

Zeptala jsem se hlavy nejmoudřejší, tedy AI. A ta mi odpověděla, že to vzniklo proto, že ráno byla v záhonu vzduchová kapsa.

Děkuji ti, AI.

Tak to už jsem tedy úplně vedle.

KLIKA

Napadlo mě vyměnit v domě staré kliky za nové, hezčí, bronzové. Co čert nechtěl, u jedné bronzové kliky chyběl bronzový šroubek. Naštěstí v dílně jsem objevila šroub stejné velikosti, ovšem ne bronzový. Byl takový všeliký, poněkud historický bych řekla, odborník by namítl na pohled poněkud už dost jetý.

Kam s takovým šroubkem? Kam jinam, než na záchod, tam se to ztratí.

A teď se na ten křivý, zarezlý šroub každý den několik minut upřeně dívám. To jsem teda hlava! Mohlo mě napadnout, že ostře sledovaná klika je vždycky na záchodě.

TAK UŽ JSEM TADY!

(Tento článek je věnovaný mému stěhování do tohoto nového blogu.)

Tak sláva, akce Kulový blesk se podařila!

Jsem tady, v novém blogu, a zabydluji se. Zatím vůbec netuším, kde co najdu, ale to bude tím, že jsem ještě všechno nevybalila z beden.

Ale i tak vítám každého návštěvníka.

Neděste se, že si zatím nemáte kam sednout. To všechno přijde. A taky se nezlobte, že hned neodpovídám, protože momentálně ještě nevím jak.

Zatím tak nějak šmátrám ve sklepě...

VĚNEC UNIVERZÁLNÍ II.

Takže jak vidno, ten můj univerzální věnec (viz příspěvek z 14.12.) zas tak moc univerzální nebude. Z podzimního a vánočního nejspíš nebude velikonoční, protože vůbec nebude.

Začal se samovolně drolit. Z umělého listí teď lezou živé dráty a to vůbec nejhorší - věnci začaly plesnivět žaludy! A to v něm nejsou běžné, tuctové, rumcajsovské žaludy. Tam jsou megažaludy, možná americké nebo anglické, typ Oakie Doke - Pan Dubínek.

Na mém neobyčejném věnci teď žije penicilium a aspergilus, tedy obyčejné chlebové plísně. Z bílých se zvolna mění na zelené, což znamená, že už dokonce zrají výtrusničky a chystají se se množit.

Kdyby to byl plesnivý chleba, dávno bych ho vyhodila.

Ale co s plesnivým univerzálním věncem?

SNĚHULÁK

Při výtvarné výchově se mě zeptalo dítě:

"Kolik má sněhulák koulí?"

Človíčku, človíčku!

Ty děti už tak dlouho neviděly sníh, že jim činí potíže sestavit i takto elementární architektonický projekt...

Nebo to snad to dítě myslelo jinak...?

VĚNEC UNIVERZÁLNÍ

V říjnu se stala věc, o které jsem nikdy nevěřila, že přijde.

Koupila jsem na dveře podzimní věnec.

Listí, šišky, umělá jablíčka a tak...

Já, homo habilis (člověk zručný) a fakt jsem ho koupila.

A co víc - dnes jsem k mému překvapení zjistila, že když k němu přidám jmelí, nějakou tu ozdůbku a pár cingrliček, stává se z podzimního věnce rázem věnec vánoční!

Nakonec to nebyl s tou koupí tak špatný nápad.

Teď dokonce uvažuji o úpravě, která by z vánočního vytvořila věnec velikonoční.

Můj život evidentně prochází obdobím dekadence...

POPCORN

Děláme doma popcorn.

Kukuřice v papírovém pytlíku, to celé do mikrovlnky, na tři minuty, jak to doprská, může se jíst.

Ale bratr mi vysvětlil, že existuje daleko ekologičtější, ekonomičtější a zdravější varianta - koupit bezobalovou kukuřici.

Žádný pytlík, žádná mikrovlnka, žádný odpad.

Koupil bezobalovou kukuřici, dal ji do hrnce na sporák, za tři minuty to všechno spálil, než to doprskalo, zasmraděl celý barák a kukuřici pak vyhodil i s hrncem.

Ekologie - chudák

Ekonomika - mrtvola

Zdraví - pan Vajíčko (tu - dlu - tunc!)

ZDISLAVA

Už to tak je, že všechny pitominy a blbé nápady se v mé hlavě kumulují v noci.

A budí mě.

Proto jsem u bylinářky zakoupila spací čaj Zdislava.

A čaj funguje.

Po několika užití jsem dokonce pronikla do principu Zdislaviny uspávací formule:

V noci se probudím ve tři hodiny a koukám do stropu.

Vstanu, zapnu konev s vodou, odměřím čaj do sítka, v hrnečku zaleju.

Čaj se musí louhovat 15 minut.

Chvilku čekám, jenže pak je mi v kuchyni zima, tak si vlezu do postele pod peřinu.

Sleduji na budíku 15 minut, což se mi zdá jako věčnost.

A než se Zdislava vylouhuje, usnu.

ŽIJE!

Tak už je na světě.

Žije!

Je voňavý a příjemně teplý na dotyk.

A jak je sladký!

Pořád se na něj musím chodit dívat.

Vždycky ho odkryju, chvilku se jen tak kochám a potom ho zase zabalím, aby byl pěkně v teple a aby mu nebyla zima.

Včera jsem mu dokonce na chvilku zapla topení.

Roste přímo před očima.

Aby ne, má na to geny.

V noci zavřu oči, poslouchám a slyším, jak si jen tak pro sebe tiše bublá.

Je to krásné.

Mluvím samozřejmě o burčáku.

ZÁHADA OKAPOVÉ NÁDRŽE

To máte okapovou nádrž na vodu, od které vede okapová roura k okapu. Zní to logicky?

V okapové nádrži je zalívací hadice s vodním čerpadlem, které jste dovnitř instalovali před prázdninami. Jenže to čerpadlo celých šedesát dní zeje nad hladinou, čímž je prakticky naprosto nepoužitelné.

Dva měsíce hledáte příčinu. Okolí vám několikrát polopaticky technicky vysvětlí, že v okapové nádrži voda být nemůže, neboť je sucho.

Rozumíte? Je SUCHO!

Jenže já u toho byla.

Já to fakt viděla.

Když v noci visely provazy vody z nebe až k zemi.

Když nám ty provazy odnášely zbytky štěrku z cesty.

Když se nám váhou deště zřítil celý altánek.

A vodní čerpadlo - stále na suchu!

Jsem poloviční blázen?

Záříjová pracovně - technická poznámka:

Pokud instalujete čerpadlo do okapové nádrže a to čerpadlo trčí dva měsíce z vody jako bójka při odlivu a vy běháte zalívat kilometr daleko s konví a může vás z toho vzít psotník, zapomeňte na rady okolí a pokud možno hlavně zapomeňte, že je SUCHO.

Zkontrolujte, jestli je k okapové rouře připojen okap.

BĚŽKY II.

Tak jsem ty běžky dneska uklidila (viz příspěvěk z 26.2.).

Já vím, zima tu stále může mít ukryté své odstřelovače a možná je ještě brzo skládat zbraně.

Ale zjistila jsem, že už se mi nechce v této sezóně kroužit lesem, i kdyby ten sníh zcela náhodou a nedejbóže opravdu napad.

A koupila jsem si jarní cibuloviny, výsevní substrát a keře s balem.

A objednala jsem si na internetu tričko.

A krom toho, ty běžky se v chodbě fakt dost pletly.

STRUNA

Když praskne struna na kytaře, je to nepříjemné. Ale s trochou zručnosti a se zásobičkou strun náhradních se to dá rychle spravit.

Jenže dneska mi praskla struna u kráječe na vajíčka.

A jsem v koncích.

 

BĚŽKY

Tak. Počasí říká, že máme jaro. Sluníčko svítí, teplota stoupá, děti odhazují bundy a v chodbě stojí moje běžky. Ty běžky se tam dost pletou. Každé ráno i večer je obcházím, nejdou kvůli nim pořádně otevřít dveře a když do běžek nedejbože někdo strčí, jejich pád rezonuje celým domem.

Jenže je pořád ještě únor.

Mám takovou předtuchu.

Dokud se tam ty lyže budou plést a dokud se kolem nich budou všichni pracně protahovat, určitě žádný sníh nenapadne.

Počasí se vrátí ke svému mrazivému normálu až v okamžiku, kdy běžky svážu, odnesu a zaletním (opak zazimování).

Má to cenu?

Nemá.

Já je uklidím a jaro v tahu.

Budu je raději ještě pár týdnů obcházet.

I ty vosky u nich pro jistotu nechám.

To přežiju, i kdybych se měla o ty běžky zabít.

LEDOVÉ RÁNO

Ráno jsem vyrazila ještě za tmy před dům, abych otestovala asfaltový povrch.

Když bude náledí, nechám auto doma a jedu do práce autobusem.

Doufám, že ne.

Obezřetně jsem krokem tučňáka sešla z kopečka až na ulici.

Nejprve jsem v pozici přikrčeného agenta okem zašvidřila proti vzdálené lampě. Cesta se nadějně neleskla.

Levou nohou jsem trochu zašourala po škváře. V pohodě.

Pravou jsem se odvážila k tanečními slow kroku. Nic se nestalo.

Tak je to v klidu. Zbytečná panika. Povolila jsem křeč a nadechla se.

V tom okamžiku mi nohy vystřelily k nebi, ve vzduchu jsem provedla jakýsi vrut a mé kosti zarachotily o asfalt, který mi částečně vyrazil dech.

Šlaka! Takhle tady blbnu a přitom je přece od včerejška jasné, že dnes jedu autobusem!

LITÍ OLOVA

Olovo jsem tento rok lila dvakrát.

Poprvé mi vyšel Cid, ta postavička z filmu Doba ledová, a podruhé cosi vypouklého, co ze všeho nejvíce připomínalo dutou hlavu.

Koukám proti oknu a pečlivě prohlížím...

Co to je? Co by to jen mohlo znamenat? Jaké poselství?

Až promluvilo dítě:

"To jsem ráda, že to takhle nevyšlo mně. Protože kdyby tohle olovo vylezlo mně, myslela bych si, že jsem blbá!"

MOP

Rozbil se starý mop. Pouze mop, kyblík zůstal zdráv. Zakoupili jsme tedy mop nový. Mop samotný, bez nového kyblíku.

A věřili byste tomu, že ten nový mop do toho starého kýble nejde vyždímat?

Na pohled to vypadalo jednoduše, ale já to prostě nedám!

Nějaký jiný systém nebo co.

Šlendrián.

To koště s tím kýblem zkrátka vůbec nekomunikuje.

Potom si mají rozumět národy mezi sebou!

TROJÚHELNÍK

"Budu potřebovat nový trojúhelník.

Já tedy jeden mám, ale ta ryska na něm byla dost divně vidět. Tak jsem vzal pravítko, kružítko a trochu jsem ji zvýraznil. Jenže to pravítko se mi při tom rytí nějak hnulo, no, takže ta čára je teď nakonec trochu vedle té původní a řek bych tak jako šejdrem. Ono rýsovat se s tím dá. Akorát musíš počítat s tou jakoby odchylkou, prostě musíš tu čáru kousek pošoupnout. Asi tak jako někam mezi. Přibližně. Blbý je, že mi ten výsledný narýsovaný obrazec vyjde většinou tak nějak jinak než by měl. Někdy. To je takový nešikovný..."

"A ten tvůj trojúhelník jsi měl i u přijímaček?"

"V pohodě."

KADIBUDKA 21. STOLETÍ

I vyšel znavený turista až na vrch a hle - zde kadibudka! Přidal turista rázně do kroku, poháněn představou blaženého posezení, ale dveře domečku se zpupně postavily na odpor.

Kdo poradí? Kdo pomůže? Kdo zarputilou boudičku otevře a hlavně rychle?

Čti:

Je to kadibudka 21. století - funguje na SMS.

Závěr: Klidně si rozmrzele podupávej, turisto, bez mobilu se zde už ani...netento.

Foto: Babka, 7/2018

OMÍTKA

Ráno volal děda, abych k němu poslala kluky.

"Budu nahazovat zídku, tak aby viděli, jak se to má dělat."

V poledne se děti vrátily.

Zídka omítnutá není, ale už vědí, jak se to dělat nemá.

MOJITO

Našla jsem na internetu návod na mojito. Skvělé! Koupila jsem bílý rum, citrón, na políčku je máty dost, led se taky najde. Smíchala jsem to, nadrtila, rozpustila přesně podle receptu, rumem jsem nešetřila. Umíchala jsem toho celou konvičku a hned jsem si do ní dala brčko, proč to komplikovat sklenkou. A když jsem s tím vyrazila k bazénu, došlo mi, že musím jet vyzvednout synka z tréninku.

Ach ne! 

Taková smůla!

Sbohem, mé mojito...