OBRAZ

Dobu karanténní jsem věnovala malbě obrazu. Šest měsíců práce se nachýlilo zrovna v prosinci, takže se mé dílo výborně hodilo jako vánoční dárek pro babičku. 

Dnes na mě babička šibalsky zamrkala: "Všimla sis obrazu? Pověsila jsem ho tak, aby ho viděl každý."

Prohlížela jsem stěny, ovšem umístění mého díla mi dlouho unikalo. V kuchyni nebylo, v obýváku, ani v ložnici...jsem snad slepá?

Našla jsem obraz až po obědě.

V chodbičce na záchod.

Uvidí ho každý.

ROHLÍK

Navštívila jsem Kavčí hory a televizní galerii Rohlík.

Bohužel, stánek se suvenýry byl pro nemoc zavřený.

Tak jsem zašla do tamního krámku a koupila rodině rohlíky.

Přišlo mi to takové fakt dost vtipné - rohlíky z Rohlíku.

Jenže když jsem suvenýry ukázala doma, setkala jsem se s nepochopením. Vypečená rodina se mi vysmála a dokonce mi řekli, abych se šla s rohlíky vyfotit!

Takže aby bylo jasno, příště se vyfotím s Rohlíkem bez rohlíků a na suvenýry se můžu víte co?

Přesně tak!

KOMICKÁ ČEPICE

Dnes mi byl doručen balíček s překvapením pro celou rodinu.

Je v něm dlouho očekávaná komická vánoční čepice.

Vyvedena je v úžasných pestrobarevných barvách s aplikacemi stromečků, perníčků a ozdobiček a navíc ještě doplněna o vestavěné funkční vánoční osvětlení s šikovným umístěním ovladače přímo na čele.

Čepice disponuje dokonce třemi světelnými programy!

Kdyby dnes nebylo 15. ledna, řekla bych, že jsem zcela nadšená!

V BAZÉNU

Včera večer jsem vyrazila do bazénu.

Tatínek mě předem varoval, abych zůstala doma, že v lednu je to o zdraví.

O jeho pravdě jsem se záhy přesvědčila.

V plavečáku bylo právě 105 lidí, v dětském 187 a zamrzlá fronta vedla od recepce až ven před budovu a ještě dolů po schodech.

Šla jsem domů.

Z hlediska duševního zdraví musím uznat, že ve vaně je to rozhodně bezpečnější.

ZKAŽENÉ PŘEKVAPENÍ

"Tak si představ, byla jsem na poště a ten očekávaný balíček nepřišel."

"Tak holt přijde příští rok."

"Nojo, ale to je zkažené překvapení pro vás. Je v něm totiž komická vánoční čepice."

"Děkuji ti, pošto!"

PONOŽKY NEPROPLÁCÍME!

Ráno na koberečku před ředitelnou: Jdu tam s obavou, kde jsem udělala chybu...

Sekretářka:

"Tohle je ta účtenka, kterou jsme vám proplatili?"

Já:

"Ano. Za nákup sportovního oblečení, na kterém jsme se dohodli. Boty, tepláky, tričko a..."

"A co ty PONOŽKY?"

"Prosím?"

"O PONOŽKÁCH rozhodně nebyla řeč."

"Budu cvičit bez PONOŽEK?"

"PONOŽKY nejsou součástí sportovního vybavení."

"Ale tohle jsou elastické funkční..."

"Řek vám někdo, abyste si kupovala PONOŽKY?"

"Ne."

"Takže nám vrátíte 150 Kč."

Shrnuto:

To by tak hrálo!

Takových chytráků, kteří by chtěli cvičit v PONOŽKÁCH, by se našlo!

Připravit školu o 150 korun a maňas je na světě!

Nás nikdo nebude tahat za FUSEKLI!

MASKOT

Našla jsem takového malého panáčka.

Má středověkou zbroj, štít, v ruce válečnou sekeru a tváří se hodně sebevědomě.

Postavila jsem si ho k počítači.

Řekla jsem si, že mi pomůže čelit problémům, které se kolem mě kupí.

Prostě si na něj v nouzi vždycky vzpomenu a budu se tvářit tak jako on.

Ve dvou to zvládnem.

A pak jsem si všimla, že tomu panáčkovi kdosi kdysi sekyrku ulomil, takže v ruce už drží jenom topůrko.

Sakra!

PIRÁT

Myslím, že jsem dost klidný řidič.

Ale když mi tam zleva, z vedlejší, bez varování plnou rychlostí vjede silniční pirát...

Tak to už jsem se opravdu neudržela. Hlasitě jsem zanadávala a rozhodla jsem se, že ho teda fakt hned upozorním, že teď jedu já. Hodila jsem gesto a normálně jsem na něj drsně zablikala světly!

Tedy, chtěla jsem.

Jenže jsem si v tom rozčilení nějak spletla páčky a místo světel jsem zapla přední ostřikovače.

Okamžik bílé mlhy.

Pár vteřin nepochopení, co to moje auto, sakra, dělá.

Trapas.

Ale měla jsem štěstí.

Než to stěrače setřely, byl pirát dávno pryč a vůbec si mě nevšiml.

KAČENKA

Někdy hraju vědomostní strategickou online hru. Jsem v tom dobrá. Alespoň ještě ráno jsem si to myslela.

Než se mi jako spoluhráč vygenerovala Kačenka. Dost divné jméno pro velitele armád. A co teprv ta její fotka! Ta fotka hovořila o inteligenci soupeřky dost jasně.

Tak, Kačenko, teď se těš! S tebou, Kačenko, budu hotova raz dva.

Jenže jsem si s Kačenkou vůbec nezahrála. Normálně zcela bez skrupulí zaútočila rovnou na můj dobře opevněný hrad a rozmetala ho prvními sedmi otázkami! Byla jsem z toho tak vyděšená, že jsem odpovídala úplné pitominy a Jágrovi jsem roztřesenou rukou dokonce připsala číslo 688!

Kačenka hrad dobyla a zbořila.

Taková ostuda!

Takové ponížení!

Přemýšlela jsem, kde se stala chyba.

Nakonec jsem dospěla k závěru, že Kačenka klame tělem.

Ten vystrčený zadek je na fotce zcela schválně!

Aby odvedl pozornost spoluhráčů.

Aby i zkušení velitelé armád selhali.

ZADEK místo erbu!

Než se rozkoukají, hoří.

Nojo, ale že zrovna NA TOHLE naletím taky já?

PAVOUK

Návštěva ráno hlásí:

V noci tady běžel po zemi obrovský pavouk. Úplně dupal. A když už byl hodně blízko, opravdu jsem nevěděla, co mám dělat a byla jsem zoufalá. Tak jsem popadla první věc u ruky - krabičku DVD - a toho pavouka jsem v sebeobraně zabila (promiň).

Pak jsem to DVD blíže prohlédla.

Po strništi bos.

Prostě osud.

PAUZA NA HOUBY

Už to prostě nebudu sbírat.

Když je potkám, budu dělat, že je nevidím.

A aby se nestalo, že je někdo nasbírá a přijde mi je věnovat, vyrazím na cyklovýlet. Pro houby zkrátka nejsem doma. V baťůžku mám pouze pití, pláštěnku a slané sušenky.

A pryč!

Když jsem hodně daleko od domova, konečně sednu na mez a s chutí otevřu krabičku crackerů.

V tom okamžiku zkamením jako Lotova žena.

Co vidím? Na obalu nakreslený hřib!

Není úniku.

Sama sobě vlkem.

Koupila jsem sušenky s houbovou příchutí.

 

ZELENÁ VODA

V bazénu nám zezelenala voda. To však pro mě není důvod k nevykoupání. S rozkoší jsem se zanořila do vlnek, udělala pár naznačených temp, jenže pak jsem nohou na cosi narazila. Z logiky věci vyplývá, že v zelené vodě na dno nevidíte. Nejdřív mi to jen tak ťuklo o palec, ale pak to vypadalo, jako by to nějak chytilo mou nohu, obalilo ji to a chvilku se to drželo. Mráz mi přeběhl po zádech. Vysmekla jsem se a vyplašeně vyskočila z vody.

Počkala jsem si, až se půjdou koupat děti. Předpokládala jsem, že uslyším hrozný křik, až ta věc některému z nich uhryzne kus nohy.

Křik se ozval, ale bylo to proto, že děti našly na dně bazénu utopené potápěčské brýle.

To mě taky mohlo napadnout.

Samozřejmě!

Co taky jiného?

JAN ČENSKÝ

Během poslední veselé grilovačky mi kdosi polil zpěvník. Tequila zaplavila dva obrázky. Na jednom byl čert, na druhém Jan Čenský. Čert se rozmazal, ale nijak zvlášť mu to neuškodilo. Zato rozpitý Jan Čenský, ten teda dopad! Na toho se teď nedá vůbec koukat.

Kdyby hned vedle nestála silně odbarvená Ivanka Andrlová, bylo by těžké vůbec rozeznat kdo je kdo!

EVOLUČNÍ ADAPTACE

Vyjdu z kuchyně a tam - plná chodba much. Jen to bzučí. K nechráněným potravinám jim zbývá už jen krůček. No tohle!

Přemýšlela jsem o nejlepším způsobu, jak se nezvaných návštěvnic efektivně zbavit. Pak jsem jim otevřela dveře do prosklené verandy a pomocí rafinovaně volených pohybů ručníkem jsem mouchy z chodby vyhnala. Zabouchla jsem, zamkla a klidně odešla pryč.

Jenže když jsem se vrátila, mouchy seděly zvenku na dveřích a číhaly, až znovu otevřu.

Fakt je, že člověk je na vrcholu potravního řetězce, ale musím říct, že mouchy mají evoluční adaptaci taky dost zvládnutou.

HRA O MÁJOVKY

Úplně nejhorší je dívat se na Hru o trůny a pak si vzpomenout, že jsem dnes zapomněla zkontrolovat, jestli v lese začaly růst májovky.

Rozhodně nejhloupější nápad je potom vyrazit za šera, v dešti, s kloboukem naraženým na hlavě, s kudličkou v ruce, pomalu se prodírat mokrým křovím až na známý houbový plácek...

...a tam v té vlhké polotmě najít velký, starý, chlupatý, poloshnilý, rozteklý, vyhozený kaktus.

Řeknu vám, než jsem zjistila, co to sakra je, málem jsem se po...usmála.

Ale pak jsem si všimla, že hned za ním vykukují dvě roztomilé májovky.

Rychle jsem jim uřezala hlavičky a honem zpět!