STRÁŽCE KAMERY

Představte si vcelku odlehlé místo, kde je na stěně umístěna kamera.

A hned pod tou kamerou je mluvítko a u něj výrazný knoflík.

Několikrát denně projde kolem tohoto zařízení větší skupina lidí.

A někdo z těch lidí občas udělá něco, co tak jako mimochodem asi vyplývá z lidské přirozenosti nebo hravosti, možná zděděné po lidoopech - zkrátka někdo jen tak zmáčkne to tlačítko a jde dál.

Kde je problém?

Problém je, že ten knoflík uprostřed stěny je zvonek na paní ředitelku (netřeba v tom hledat logiku).

Z důvodu závažnosti celé věci jsem dostala důležitou funkci: Každé úterý v čase 13:30 - 14:00 budu zpovzdálí střežit kameru a sledovat, jestli někdo (a kdo) mačká inkriminované tlačítko.

Svoji první hlídku již mám za sebou. Během této záslužné činnosti mě postupně navštívilo několik vtíravých myšlenek:

• Možná jsem první, kdo kdy hlídal kameru. Většinou to totiž bývá naopak.
• Proč si tato kamera neodhalí vandala - hračičku sama? Oko na to přece má. Proč potřebuje spojku?
• Co udělám, pokud výtržníka opravdu přistihnu?
• Bylo by vhodné ho v takovém případě donutit, aby se kameře ihned z oka do oka omluvil?
• Absurdita: Pokud kamera nezaznamená vandala při nekalé činnosti, jak by ho mohla zaznamenat, kdyby se omlouval?
• Domněnka 1: To skleněné oko toho tedy asi moc nevidí. 
• Domněnka 2: To skleněné oko je nejspíš pěkně slepé.
• Předpoklad: Samozřejmě žádný narušitel nepřijde. Proč by to dělal?
• Konstrukt: Když už tady tak stojím, nebylo by vtipné zmačknout si aspoň ten výrazný knoflík?

 

(Zdroj )

KÁVOVAR

V neděli jsem dostala kávovar.

Úplně nový, navíc s vysvětlením, že to je ten, ve kterém v reklamě vaří kávu George Clooney.

A to se mi líbilo, protože jsem si představila, jak půjdu ráno dělat kafe a z toho kafomatu vyleze George Clooney a řekne: "What else?"

Jenže v pondělí ráno jsem v koupelně u zrcadla potkala sama sebe a všechno bylo jinak.

Kávu jsem nevařila, protože co kdyby z toho stroje k tomu všemu nedejbože ještě vylezl George Clooney!

BACILY

Včera v poledne bylo ve třídě mezi kašlajícími a smrkajícími dětmi tolik bacilů, že to již začínalo být skoro hmatatelné.

Už to vypadalo, že kdyby nebyla zkrácená výuka a kdyby děti neodešly domů dřív, že už by těch bacilů bylo ve třídě tolik, že by začaly být normálně vidět a že by šlo se jich prostě dotknout prstem.

Pro oko a ruku biologa neodolatelná myšlenka.

Ale upřímně, kdo by na to sahal?

ŽÁROVKY

Při návštěvě Pražského hradu jsem se dozvěděla, že osvětlení Španělského sálu (konkrétně žárovky) jsou darem skupiny Rolling Stones Václavu Havlovi.

Představila jsem si, jak asi taková audience v roce 1995 mohla vypadat.

Všichni víme, jak na tom byl preziden Havel s angličtinou.

V ten slavný den se otevřely dveře audienční síně a k prezidentovi vstoupil Mick Jagger ve žlutém sáčku a s úsměvem od ucha k uchu (což u něj není problém).

Nebyl ovšem sám.

Před sebou tlačil rudl plně naložený několika velkými a ne zrovna lehkými bednami.

Za ním vjeli se stejným nákladem osvětlovač, hlavní manager skupiny, dva řidiči a jeden ladič kytar.

Václav Havel byl překvapen.

Na jazyku měl otázku, ovšem z nervozity marně hledal anglická slova.

A potom Mick Jagger promluvil česky:

"Kameny - se valí - do Prahy!"

LIŠČÍ OHON

Fyzika pro 1. ročník:

Třeme- li ebonitovou tyč liščím ohonem, vzniká výboj statické elektřiny.

Opravdu by mě hodně zajímalo, který vynálezce přišel zrovna na ten liščí ohon.

Neudělala by stejnou službu ovčí, nebo třeba králičí či kočičí kůže?

(Zkoušel to vůbec někdo?)

Mně tedy přijdou ovce, králík a kočka mnohem dostupnější.

A musím říct, že můj vlněný svetr jiskří dost obstojně.

Ale třeba měli v době objevu přebytek lišek.

Liščí ohon byla v domácnosti samozřejmost.

Akorát si musel každý k liščímu ohonu pracně opatřit ještě tu ebonitovou tyč.

PRAOTEC

Tak už asi vím, jak to bylo s tím praotcem Čechem.

Vylezla jsem na Říp.

Což o to, dole pod Řípem, tam to celkem jde, tam se dá chodit tam i sem úplně v pohodě.

Ale nahoru!

A to jsem stoupala tou úplně nejpozvolnější stranou!

Došla jsem k závěru, že pokud tam praotec neměl (jako já) předem připravenou cestu, drápal se skrz všechno to křoví, šplhal prudkým padákem až na vrchol a málem kvůli tomu všemu vypustil duši , musí v tom být něco víc.

Buď náš praotec nebyl tak úplně dočista pra, nebo ho tam někdo vynes, nebo nevim.

Možná měl zakladatel rodu za zády vzteklé divoké prase.

Nebo se dostal do nějakého podivného deliria a ráno ho nahoře na hoře věrní družiníci zkrátka našli.

(A to se to pak mluví!)

Nebo - a k tomu se přikláním - praotec prostě usedl pod horou na pařez a nahoru vyslal své pravnuky.

Ti to vzali jako bojovku, vyšplhali a pochopitelně pak oznámili, že na vrcholku to bylo skvělé.

A praotec Čech jim uvěřil.

Neověřil si, jestli kluci viděli nějaké moře.

Neptal se, jestli na vrcholcích hor náhodou výhružně neleží první sníh.

Nezajímalo ho, kolik té zvěře, ptáků, krav a strdí pravnuci skutečně objevili.

A vůbec, bylo mu to jedno, protože dál už se mu vandrovat zkrátka nechtělo.

A proto teď jsme tam, kde jsme.

ZÁCPA

Stát v zácpě, to je někdy opravdu o nervy.

Tak zrovna včera jsem stála v zácpě a jedna věc mě při tom napadla:

Že na tom ještě nejsem tak úplně zle.

Že třeba ne moc daleko ode mě právě stojí někdo, kdo má zácpu v zácpě.

A to je tedy sakra smolař!

KANÁLY

Znáte to - jdete chodbou, podchodem, nebo umývárnou, kde chodíte denně, a najednou vás ovane nepříjemný zápach.

Každý odborník z davu vám vysvětlí, že to smrdí kanály, jelikoš se mění tlak. Tečka. Hotovo.

Ale mně to pořád není jasné, přestože jsem k biochemii dost přičichla.

To se tou změnou tlaku bakterie v kanále zblázní, začnou se horečně množit a z radosti hromadně vypouští metan?

Nebo naopak vinou změny počasí mikroorganismy chřadnou a hynou, takže ten smrádek je z jejich nebohých tlejících tělíček?

A nebo obojí současně? (Ne, tomu opravdu nevěřím!)

Tohle mi tedy někdo vysvětlete!

Já mám dojem, že ten kanál stejně smrdí jen proto, že tam zkrátka teče nějaké svinstvo.

Kanál(ek)

Foto: Hrad Žebrák, 10/2019

PODZIM

První podzimní den je tu, s tím se nedá hnout. V mém žebříčku oblíbenosti je toto roční období na předposledním místě. Ale dala jsem podzimu ještě šanci: V mém okolí jsem vytvořila PR anketu dotazem "Co se vám líbí na podzimu?".

Odpovědi jsem ohodnotila hvězdičkami (* - ***) podle toho, jak jsem se s každou odpovědí ztotožnila já

(Do ankety jsem zahrnula pouze kladné odpovědi, nadávky jsem ani nezapisovala.)

Odpovědi:

Podzim je krásně barevný. **

Skončí to podělaný vedro. *

Budeme pouštět draky. **

Najde se víc času na knížky. ***

Rostou houby. *

Zmizí davy praštěnejch turistů. *

Nebudou lítat mouchy. **

Podzim je čas udíren. ***

Slivovice, vinobraní a burčák. ****

Závěr:

Z tohoto průzkumu jasně vyplynulo, že podzim zachraňuje četba, udírna a palírna.

A burčák, to je usměvavá tvář měsíce září.

Znáte nějaký lepší důvod, proč podzim rehabilitovat?

KOSTLIVEC

Přes prázdniny kdosi z dělníků ulomil školnímu kostlivci Albertovi nohu. Dost brutálně. Nic pro slabé povahy.

Kdo tohle může udělat?

Záviděl snad tu krásnou, zdravou nohu nějaký fasádník?

Nebo zapomněl štukatér svačinu a měl hlad?

Či se některý vzduchotechnik bál, že za ním kostlivec poběží?

Jako by nestačilo kostlivce zavřít do skříně.

Nechápu.

Chudák Albert.

Lidi jsou svině!

Foto: Škola, 9/2019

KRABICE

Absolutní radost!

V práci chybí krabice.

Když zmeříte místo ve skříni, poznamenáte si čísla na papírek, přijdete domů, vlezete do sklepa, jdete hledat, přeměříte první prázdnou papírovou krabici ze tří a její rozměry se naprosto shodují s vašimi hodnotami na papírku. Je to ona!

Radost, radost, radost!

Jásám!

Běžím s krabicí nadšeně po schodech nahoru.

Slunce dnes svítí pro mě!

Doma mě chvilku sleduje zbytek rodiny a pak se kdosi opatrně zeptá:

"Chceš říct, že máš takovou radost z téhle bedny?"

Je to nesdělitelné.

Je to nevysvětlitelné.

Je to hluboké.

Rozumí jen vyvolení.

BABKY

Těch babek začínám mít pomalu plné zuby. Měli jsme houbovou omáčku, houbovou polévku, houbové špagety, houbové řízky, naložili jsme babky do octa, uložili do mrazáku, sušíme je na okně a rozdali jsme babky sousedům, kteří už to nechtějí.

Babičce jsem koupila houbovou kuchařku.

Dnes bude smaženice a kulajda.

A říkám jasné dost!

Jenže venku podezřele prší.

To vypadá, že by mohly růst houby...nejspíš babky.

Přece je nenechám jen tak v lese shnít!

Co když třeba příští rok vůbec žádné nebudou?

P.S. Babička v knížce našla, že smažené houby se dají také naložit jako pečenáče.

VČELA

Hrdinové by se dali rozdělit do několika kategorií - akční hrdinové (Rambo), antičtí hrdinové (Perseus), váleční hrdinové (Meresjev), románoví hrdinové (kapitán Korkorán) a hrdinové zvláštní (Kevin).

A nyní si představte včelu. Naštvanou včelu. Ale ne takovou tu bláznivku, která odněkud přiletí, bodne bez rozmyslu a zhyne. Představte si včelu, která má na svůj vztek dost času. Jedná promyšleně. Bzučí jako zapnutý mixér, zastaví se pár centimetrů před obličejem a houpe se ve vzduchu na místě jako vrtulník. Čeká. Její úmysl je více než jasný. Dívám se jí z očí do očí. A neustoupím. A neuhnu. Utíkat totiž nemá cenu a ona to ví. Kdykoli zkusím otočit hlavu, přesune se včela bojovnice hlasitě opět na svou pozici před můj obličej. Trvá to nekonečných několik minut než vyhledá nejcitlivější místo. Za ucho? Do nosu? Pod oko?

A teď bych chtěla hrdinu vidět, co by dělal.

Teď bych ho teda chtěla vidět!

STÁTNÍ SVÁTKY

Překvapilo mě, že ve státní svátek Cyrila a Metoděje mají všechny supermarkety otevřeno. A s Husem je to jakbysmet. Mám dojem, že se ondymo kdesi odhlasovalo, že ve státní svátek budou mít tyto instituce zavřeno. Opravdu tomu nerozumím. Protože třeba takový svátek svatého Václava, to už důvod neotevřít megaprodejny byl. Nesehnali jste ani rohlík.

A teď mi řekněte, jak k tomu Cyril, Metoděj a mistr Jan přijdou?

Jakože Václav je někdo víc?

Ještěže se nemohou na ulici potkat, protože by se kvůli tomu nejspíš pěkně vadili (schválně používám tento archaický výraz, neznalý čtenář promine a ve slovníku vyhledá).

"To je přece jasné - já to všechno začal a nakonec i za svatého uznán. A beze mě ani vás by zde nebylo!" hájil by se Václav.

"Nechat se u kostela zapíchnouti, dílo nedokončiti, svatým se kvůli tomu zváti a ještě supermarkety zamykati, toť celý tvůj odkaz, bratře?" zlobil by se Cyril.

"A takovou dálku jsme se sem táhli..." přizvukoval by Metoděj.

"Přátelé, zanechme svárů. Přeci do svatého Václava ještě daleko. Pojďme si nakoupit, když mám to výročí, ať máme dnes čerstvé pečivo..."

(Zde měla být fotografie Cyrila, Metoděje, Václava a Jana, kteří stojíc před supermarketem, dohadují se o nákupu rohlíků. Kdosi zhůry - podezřívám Václava - tuto fotografii zablokoval, takže už není dostupná a vy nevidíte nic.)

S HLAVOU NA LAVICI

Dítě píše diktát a píše ho velmi pomalu, protože má hlavu položenou uchem na lavici.

Dá se říct, že píše ležérně?

KOMÁR

"Vysvětlím ti rozdíl mezi samičkou a samcem komára. To se dá totiž snadno poznat: Tak samička, to je ta, kterou znáš - normálně lítá, mává křídly a bzučí."

"A sameček nelítá, nemává... a mlčí."

PTACTVO

Ještě minulý týden to před naším domem vypadalo jako po vymření. Ticho, pusto, nikde ani živáčka.

A dnes, jak vysvitlo po ránu slunce, všude na větvích se odkudsi objevila hejna roztodivného ptactva. Dost hluční byli. Asi podlehli dojmu, že přišlo jaro. Přitom si ani nevšimli, že je osm pod nulou.

A v kalendáři 20. leden.

Ti ptáci musí být opravdu hodně naivní.

PO SILVESTRU

Každý rok o Silvestru používám na chuťovky stejná ozdobná napichovátka.

A každý rok po Silvestru zjistím, že jich mám zase o něco méně.

Nechápu.

Už jsme si zvykli, že nás v tento den sem tam navštěvují knoflíkáři.

Ale že by hosti žrali chuťovky i s napichovátky?

Toho bych si snad všimla.

Záhada.

POSLEDNÍ OMYL KAPITÁNA COOKA

O hrdinské smrti kapitána Cooka se toho ví poměrně málo.

Nakonec se většinou potvrdí ta nejméně komplikovaná a nejprostší pravda.

Kapitán Cook zkrátka vystoupil na pláže Havajských ostrovů a překvapeným domorodcům se slušně a s úsměvem představil:

"Cook." *

Netušil ovšem, že několik málo misionářů tu před ním již zaselo drobné semínko angličtiny.

Domorodci se zaradovali. Konečně cizinec, kterému porozuměli!

Mrkli na sebe.

A náčelník prostě odpověděl: "Well..."

(Pokud vidíte pod článkem zcela nesmyslný obrázek - třeba bonzai naležato, nebo autovrakoviště hlavou dolů - není to můj úmysl. Blog.cz se rozhodl opět vzít věci do svých rukou a improvizovat na vlastní pěst.

Ale spíš bych řekla, že nevidíte vůbec nic.)

INZERCE

Prohlížím inzerci a kroutím hlavou.

Opravdu věří zoufalý majitel, že se jeho ztracený pejsek najde podle fotky, na které je z mazlíka vidět pouze vyplazený jazyk a půl tlapy čouhající z peřin?

Koupili byste si koťátko, které chovatel akčně vyfotil v roztomilé delikátní pozici na kočičím záchůdku?

A co kůzle, krásně pózující, neboť má zadní nohu zamotanou v roli pletiva?

Asi to moc řeším.

Na druhou stranu, alespoň ty fotky nejsou zbytečným pohybem rozmazané.

Takové zvířecí ŠTRONZO.