Na stadionu jsem dnes potkal takového chlapíka. Snědý, tmavovlasý, v tílku...on vypadal jako Freddie Mercury.
Ale měl zelený knír.
Takže to Freddie Mercury rozhodně nebyl.
Bloudím labyrintem myšlenek, bludištěm pocitů, vesmírem záhad a lesem náhod. V batohu si nesu čtvrtku sladkého mrkvového koláče, posypaného mletou ironií, a placatičku tequily, abych měla ten zázrak čím zapít. Očima hltám šlehačkové dorty na obloze a kotníky si koupu v bezedném jezírku fantazie. A když už mám toho všeho plnou hlavu, sednu si pod rozkvetlé kapradí, abych věnovala pár řádků tomuto blogu.
Na stadionu jsem dnes potkal takového chlapíka. Snědý, tmavovlasý, v tílku...on vypadal jako Freddie Mercury.
Ale měl zelený knír.
Takže to Freddie Mercury rozhodně nebyl.
V akvaparku se stojí na atrakci dlouhá fronta.
Ale kdo má pod čepicí, stoupne si jinam, do fronty na vstup bez čekání.
Fronta na vstup bez čekání je jen o málo delší než fronta normální a připlatíte si pouze 100 Kč.
A to se vyplatí!
Napadlo mě vyměnit v domě staré kliky za nové, hezčí, bronzové. Co čert nechtěl, u jedné bronzové kliky chyběl bronzový šroubek. Naštěstí v dílně jsem objevila šroub stejné velikosti, ovšem ne bronzový. Byl takový všeliký, poněkud historický bych řekla, odborník by namítl na pohled poněkud už dost jetý.
Kam s takovým šroubkem? Kam jinam, než na záchod, tam se to ztratí.
A teď se na ten křivý, zarezlý šroub každý den několik minut upřeně dívám. To jsem teda hlava! Mohlo mě napadnout, že ostře sledovaná klika je vždycky na záchodě.