Podívá - li se kdokoli na rozpis obědů v naší jídelně, nemůže být na pochybách, že jde o světovou kuchyni. Globalizace zde mezi stoly prošla ve velkém stylu. Středomoří, Japonsko, Čína, exotika.
Při bližším seznámení jsem ovšem brzy pochopila, že tento jídelní lístek je ve skutečnosti líbivá Potěmkinova vesnička.
Jedním z mnoha příkladů je rozlítaný španělský ptáček (na kterého jsem se mimochodem velice moc těšila). Chudák. Nikam by nedoletěl. Pár kousků býka, který prohrál svou poslední koridu, smutně plovoucích v UHO*. Španělé by nad ptáčkem hořce zaplakali, toreador by slzel.
Čínský název číny ani nepřečtu, ale je s ním spojen spotřební koš nefalšovaných českých surovin, takže nativní Číňan by mohl jen mhouřit oči, co to ta naše tuzemská jídelna všechno dokáže.
A konečně boloňské špagety se na mém talíři smrskly na české roury s mrkví. V Bologni by pravděpodobně byly tyto roury důvodem krevní msty vendety.
Hloupé je, že ačkoli již předem tuším zradu, stejně na tuto vějičku sednu a mé vroucí těšení pak střídá trpké zklamání. A co hůř - chytím se na to dokonce opakovaně!
Z výše uvedeného důvodu jsem nad svůj pracovní stůl vyvěsila černou listinu (viz foto níže), abych nedej bože stejnou chybu opět neudělala dvakrát. Kouknu, vidím a vím - tohle nebrat!
Třeba hned teď se podívám, co je k obědu zítra....
Kuskus s pečeným tofu, barevnou paprikou a fazolí
No.
Tak to snad na černou listinu ani nemusím psát.
....................................................................................................................
*UHO - univerzální hnědá omáčka = gastronomické peklo
.
