Představte si vcelku odlehlé místo, kde je na stěně umístěna kamera.
A hned pod tou kamerou je mluvítko a u něj výrazný knoflík.
Několikrát denně projde kolem tohoto zařízení větší skupina lidí.
A někdo z těch lidí občas udělá něco, co tak jako mimochodem asi vyplývá z lidské přirozenosti nebo hravosti, možná zděděné po lidoopech - zkrátka někdo zmáčkne ten čudlík a jde dál.
Kde je problém?
Problém je, že ten knoflík uprostřed stěny je zvonek na paní ředitelku, netřeba v tom hledat logiku.
Z důvodu závažnosti celé věci jsem dostala důležitou funkci: Každé úterý v čase 13:30 - 14:00 budu zpovzdálí střežit kameru a sledovat, jestli někdo a kdo nemačká inkriminované tlačítko.
Svoji první hlídku již mám za sebou. Během této záslužné činnosti mě postupně navštívilo několik vtíravých myšlenek:
- Možná jsem první, kdo kdy hlídal kameru. Většinou to totiž bývá naopak.
- Proč si tato kamera neodhalí vandala - hračičku sama? Oko na to přece má. Proč potřebuje spojku?
- Co udělám, pokud výtržníka opravdu přistihnu?
- Bylo by vhodné ho v takovém případě donutit, aby se kameře ihned z oka do oka omluvil?
- Absurdita: Pokud kamera nezaznamená vandala mačkat, jak by ho mohla zaznamenat se omlouvat?
- Domněnka 1: To skleněné oko toho tedy asi moc nevidí.
- Domněnka 2: To skleněné oko je nejspíš pěkně slepé.
- Předpoklad: Samozřejmě žádný narušitel nepřijde. Proč by to dělal?
- Konstrukt: Když už tady tak stojím, nebylo by vtipné zmačknout si aspoň ten výrazný knoflík?
Žádné komentáře:
Okomentovat