JAK JSME ŠLI ZA BETLÉMSKOU HVĚZDOU
Šli jsme za betlémskou hvězdou. Na jihozápad, jak nám radili. Šli jsme cestou a polem a s sebou si nesli kompas a dalekohled. Ta hvězda byla úplně mrňavoulinká. Nakonec jsme byli rádi, že ji nemusíme dál nikam následovat. Ale pak jsme se podívali na měsíc a uviděli Měsíc! V dalekohledu byl hrozně blízko. Tak blízko, až jsme měli dojem, že kdybychom udělali trochu delší krok, dotkli bychom se Měsíce rukou, nebo bychom se mohli po Měsíci proběhnout.
Škoda, že v tom vězí těch mizerných 400 tisíc kilometrů....
Kdyby to šlo překonat skokem, šel bych do toho. Ale nejspíš můj osobní rekord kolem pěti metrů nebude stačit.
OdpovědětVymazatJeště bychom se mohli pokusit o skok o tyči. Teoreticky bychom dosáhli lepších čísel.
VymazatNejlépe se běhá po Únoru.
OdpovědětVymazatÚnor, to je škoda práce. Ten je tak na tři delší kroky, dál nevede a musíš se vrátit. Navíc je děsná mlha, takže houby panoramata. Únor nebrat.
VymazatMy neviděli ani Měsíc, ani betlémskou hvězdu, výhled nám blokoval dvoutýdenní hnus šedivý, který zdárně pokračuje.
OdpovědětVymazatTak za 60 let další pokus. Třeba se do té doby vyjasní.
VymazatJestli budu ještě žít, o čemž pochybuji, budu slepá a dalekohled neudržím. Blbý vyhlídky 😀.
VymazatDalekohled udržet nemusíš - na ten klidně použiješ stativ.
VymazatA člověk by si navíc tak rád sáhl!
OdpovědětVymazatAno. Vypadá nádherně. V dalekohledu. Tedy alespoň přivrácená strana rozhodně. Číňani vyrazili na stranu odvrácenou. To nechápu.
Vymazat