Bloudím labyrintem myšlenek, bludištěm pocitů, vesmírem záhad a lesem náhod. V batohu si nesu čtvrtku sladkého mrkvového koláče, posypaného mletou ironií, a placatičku tequily, abych měla ten zázrak čím zapít. Očima hltám šlehačkové dorty na obloze a kotníky si koupu v bezedném jezírku fantazie. A když už mám toho všeho plnou hlavu, sednu si pod rozkvetlé kapradí, abych věnovala pár řádků tomuto blogu.
OMÍTKA
Ráno volal děda, abych k němu poslala kluky.
"Budu nahazovat zídku, tak aby viděli, jak se to má dělat."
V poledne se děti vrátily.
Zídka omítnutá není, ale už vědí, jak se to dělat nemá.
Žádné komentáře:
Okomentovat